Texty napsal Jiří Šindelka (spolupracovala Jana Houdková)
Anděl
Babylon
Dokud
Metancholie
Neusínej
Rub i líc
Stíny
Iluze
Zvony
Litanie

Anděl
Jen oči zavírej a dobře uvidíš
to přece měl by si zvládnout
Jen oči zavírej, dva kroky uděláš
a můžeš na mne i sáhnout
Já jsem Tvůj učitel a taky ručitel
Tvoje splněný přání.
Svlíkám Tě do naha, ruku Ti podávám

Jen oči zavírej a dobře uvidíš
půjde to celkem krásně
Čekám tu na ten den, až spolu vyplujem
myslím to úplně vážně
Já jsem Tvůj učitel a taky ručitel
Tvoje splněný přání
Svlíkám Tě do naha, ruku Ti podávám

A Ty mne asi nevidíš a neslyšíš, zdá se
já Ti přesto poradím a pohladím, příteli
Ty brzy všechno pochopíš a uvěříš, vím to
k ránu už vcházím, jsem zván, přesto nečekán
anděl Tvůj…

Babylon
Laus propria sordet
Multis amicus, nulli amicus
Homo proponit, Deus disponit
Ubi amor, ibi fides
.
Ubi bene ubi patria
Mundus non capit duos soles
Homo proponit, Deus disponit
Ubi amor, ibi fides

Tak jdem' na horizont,
Omen, to zatmění slunce
kámen je Babylon
moc a sláva, nic, ani tráva

Tak je tu poslední den
pojď, ruku mi dej
tak je tu poslední den
neboj, to je happyend…

Tak jdem' na horizont,
ortel ve znamení bouře
končí Dekameron
mantry do tmy k Tobě zpívám

Dokud …
Poslední budou první,
rod znovu se oživí
Zas' noví bojovníci
útočí, útočí
Rozboří brány města
a město vypálí
opilí padnou k zemi,
vítězství oslaví

Hluboké stopy bitev
se vryjou do srdcí,
jak pálí rány boje,
každý z nás okusí.
Až jedna kapka krve,
bude ta poslední,
ukončí nepokoje,
pak pravda zvítězí.

Budem' proti sobě stát,
dokud nás smrt nespojí

Nás nikdo nerozsoudí
Nás nikdo nesmíří
Je to náš trpký osud
a prach se rozvíří
Až jedna kapka krve,
bude ta poslední,
ukončí nepokoje,
pak pravda zvítězí.

Budem' proti sobě stát,
dokud nás smrt nespojí

Budeme spolu všichni
na bojišti vítězství.

Metancholie
Na Tvoje oči už nezapomenu
Asi měl bych Tě znát
slova Ti jen v ústech zvoní
hm …

A každý pohyb, smyslná gesta
za Tebou můžeme stát
nic prázdné prázdné není
hm …
To, co je pro mne a co je proti
řekne Ti každý sám
zvolím snáz tu pravou chvíli
hm …

Rozhodni dobře, duše a tělo
víš, co by stalo se nám
poslechni, neodpovídej
hm …

Á …..
řekni Ty sám
Á …..
řekni, co mám
Á …..

Já chtěl bych vědět, co vidíš a co je tam dál
Jestli si myslíš, že mám jít, i kdybych se bál

Tak třeba řekni, kde končí to smutný naše bytí
Kde jsou ty sítě, co se na ně chytím
Prozraď mi slovo, heslo, formuli zaříkání
nebude špatná, ta proti naříkání

Neusínej
Vím, projít tmou, to vůni má
Nejdeš sám …
Vím, projít tmou, to každý má

R: Sen Tě probudí k ránu, už neusínej
Když sen Tě probudí k ránu, už neusínej

Jó, už to vidím, už to mám
nehledám
Jó, už to cítím, už to znám

Sen Tě probudí k ránu, už neusínej
Když sen Tě probudí k ránu, už neusínej
Zvedni hlavu, zvedni ruku, otevři oči !

Jó, projít tmou, to vůni má
Nejdeš sám …
Jó, už jsem prošel, už to znám

Sen Tě probudí k ránu, už neusínej
Zvedni hlavu, zvedni ruku, otevři oči !
Ten sen Tě probudí k ránu, už neusínej
Zvedni hlavu, zvedni ruku, otevři oči !

Rub i líc
Tak se mi zpovídej,
vyber si slova, jak to říct.
Tak se mi zpovídej,
pověz mi všechno, rub i líc

Tak se mi zpovídej,
vždyť hříchy svoje každý má.
Tak se mi zpovídej,
a všechno víme ty i já.

Tak jenom povídej,
nehledej slova jak to říct.
Tak jenom povídej,
řekni mi všechno nebo nic.

Stíny
Chvíli se zastavím,
dělám to s námahou to Ty víš
Je pro mne úsilím uvidět,
jak na mne dopadaj stíny

Příjemný pocity,
Zaplaví celý tělo mý,
Bolesti necítím, už jsou pryč
Už na mne nemohou

Chvíli se zastavím,
jenom se rozhlédnu, uvidím
A potom v úžasu pochpím
proč na mne dopadaj stíny

Iluze
Naše cesty vedou k pohoří
no prostě nám to nedá
nemůžeme k cíli nedojít

Po hřebenech strmých, co Ty víš,
to jako dým se zvedá,
najdeme si cestu, způsob, klíč

Naše cesty vedou pohořím,
no prostě nám to nedá,
z vrcholů i sám se uvidíš

Proletíme mlhou ještě víš,
to jako dým se zvedá,
chápeme ten smysl, máme klíč

Odhodit tu zátěž stačí
Odhodit tu zátěž stačí
Obav a iluzí ...

Vstávej ! Vstávej !Vstávej !
Slunce už vychází
a září, jako zlatý Bůh
Vstávej ! Vstávej ! Vstávej !
Tak už to přichází.
Vůně, co cítíš, to je vzduch

Zvony
Jsem vítr, co žene mrak
a prolétávám kolem jako drak
jsem cíl Tvých cest
a nemůžu se nikdy v ničem splést

Jsem vítr i mrak,
jsem Tvůj vnitřní zrak
a každou svoji chybu ocením
všechny zvony světem rozezním.

To jedinou větou se ptám
vyměním s Tebou, co mám
budoucnost vracím, to smím
a minulé ztrácím, co s tím
co s tím…

Jsem vítr, co žene mrak
a prolétávám kolem jako drak
jsem cíl Tvých cest
a nemůžu se nikdy v ničem splést

Litanie N.V.
Slovo láska je ve všech pádech
něco se děje, to cítím v zádech
a s Novým věkem taky nové přichází
Slova jsou krásná a zoufalé činy
hodíme kámen a nejsme bez viny
pak nějaké slzy prostě vyroním

V našich tělech jsme v objetí slastí
mažu se rád i voňavou mastí
a kdo mě v té krátké chvíli zastaví
Vždyť víš, jak rozkoš je blízko
mé touhy tak mohou být nízko
pak nějaké slzy prostě vyroním

Snad já a mé svědomí mě zastaví
Snad já a nebo nemoc mě uzdraví
Sám, ale s Tebou, to mi postačí
Dost silný, když mám tu vůli být

Tak slovo láska je ve všech pádech
něco se děje, to cítím v zádech
a s Novým věkem taky nové přichází

Pak zdá se mi odměna jistá
Tvá vůle a duše je čistá
Ty pomník padlým přece nestavíš

Někdy se ztrácím, svůj orbit nalézám
a věřím, že snad já… R:

Jsem tady a zní to krásně,
Když nevím, tak píšu Ti básně
setkáme se, pak mi všechno vysvětlíš
Tak zatím …

ZPĚT